Úlek
Šel jsem tenkrát lovit kešku na zámku Kozel. Šel asi není ten správný výraz, neb jsem zde byl na geokole. Po příjezdu do zámeckého parku jsem respektoval zákaz ježdění po areálu na kole a tak jsem geokolo tlačil. Prosluněný den vylákal do přírody nespočet důchodců a výletníků, kteří zde po upravených cestičkách ve svátečním obleku čile korzovali. Nějak jsem mezi ně v maskáčové blůze a s kolem nezapadal a už vůbec jsem nebyl nenápadný. Zprvu nádherně upravený zámecký park postupně přecházel v mírnou divočinu plnou houštin a křoví. Využil jsem toho a zmizel i s kolem do křovin. Tam jsem zcela splynul s okolím, jak to mám nejraději. Geokolo jsem uzamkl ke stromu a dál za šipkou pokračoval pěšky křovinami. Rozhrnul jsem hustý keř a náhle strnul. Přímo přede mnou na malém travnatém plácku konala korpulentní dáma v pokročilém věku potřebu. Asi chtěla ušetřit pár kaček za toaletu a využila křovinatého terénu. Nebyl jsem přímo za ní a tak mě pochopitelně taky hned viděla. Bleskurychle si natáhla bombarďáky a fofrem upalovala z roští pryč tempem, které bych od ní rozhodně nečekal. Já zůstal chvíli vejrat jako opařený, neboť tohle jsem opravdu nečekal. Ale pak jsem raději též rychle opustil místo nečekaného setkání, aby mě ještě někdo neobviňoval, že tam šmíruje nějakej ouchyla. Dodnes nevím, kdo se leknul více. Jestli já a nebo ta korpulentní dáma!